Petr Valla alias papa Kenka, jak si říká, je zakladatel loutkové akční hry Kenka puppetgame. V dnešní zrychlené době, kdy mnozí z nás tráví hodně času v digitálním světě, je domácí akční souboj pomocí starých dobrých dřevěných loutek osvěžením.
Představte si dřevěnou bednu a v ní základnu s několika Japonskem inspirovanými loutkami. Originální a poutavé ovládání loutek pomocí šňůrek zespoda si rychle osvojí úplně každý. Tak jednoduché to je. Vnuk s dědečkem, sourozenci, spolužáci, skauti i náhodní návštěvníci festivalů. A každá hra je jiná. Každý do loutky vkládá svoji dynamiku, svoje emoce, svoji aktuální náladu.
Kenka puppetgame vzniká v garáži na Moravě. Žádnou dílnu za tím nečekejte. Každá loutka prošla rukami samotného zakladatele. A možná právě tím zabodoval Petr Valla i v soutěži Created in Zlin a vybojoval druhé místo v národním kole kreativní soutěže Creative Business Cup 2024, kde se zároveň stal i miláčkem publika.
Kde se bere v Petrovi Vallovi ta hravost? Kam chce jít dál? I o tom jsme si povídali ve společném rozhovoru.
Udělejte si kávu a jdeme na to!
1. Co je Kenka jsme nastínili už v úvodu. Jak byste to sám za sebe ještě doplnil?
Loutka je magická a oživit ji je kouzlo. Zatáhnete za provázky a dáte život.
Zní to silně, zdá se, že to přeháním. Taky bych si to nedovolil před dvěma lety. Za ty dva roky, co se s Kenkou pohybuji po světě, jsme zažili ovšem dost na to, abych byl přesvědčen o opravdovosti podobných silných myšlenek. Setkáváním se s lidmi, diskuzemi a pátráním v historii mně vychází až těžko uvěřitelné souvislosti. Loutky, sošky, zmenšeniny reálného světa do figurek jsou s námi po celou historii lidstva a sloužili vždy k imaginaci, edukaci, zábavě a umění. Vedení loutek pomocí provázků zespodu je zároveň tak stranou, že pro tento způsob neexistuje ani zavedený název dokonce ani na Wikipedii (zde bych rád provedl změnu, prosím o podporu wikipedistů!). Jednalo se totiž pravděpodobně pouze o hračku vyráběnou z bambusu v Asii, nad kterou ovšem stojí v hierarchii mnoho dalších tradičních a plně rozvinutých divadelních ztvárnění od stínoher, propracovaných loutek z hedvábí, až po fantastické vodní divadlo s loutkovodiči pod vodou. Omezenost pohybu našich loutek, které si musejí vystačit s prostorem 20×45 cm a třemi drážkami, ve kterých se mohou pohybovat dopředu a zpátky, nedostačuje na ztvárnění složitějších příběhů. To, co je ale mimořádné, je přenos síly mezi vámi a loutkou, a to je to kouzlo, které je tak účinné a všechny fascinuje. Ovládání je mimořádně intuitivní a přitom je škála pohybů obrovská a dá se cvičit a pilovat. Ten princip je tu s námi asi tisíce let a já si nesmírně vážím té momentální příležitosti být u tohoto znovuzrození.
Rád bych ještě přidal některé myšlenky, které propagují princip hry:
– zbraně patří do rukou loutek
– hra je víc než jen zábava
– sejmi masku protivníka a najdi jeho úsměv
2. Proč zrovna loutky ze dřeva? Proč je v dnešní moderní době nevyrábíte třeba v 3D tiskárně?
Tato otázka je permanentně na stole. Odpovědět už umím lépe teď po premiéře na festivalu Maker Faire v Praze, kde jsem vystavoval (měl hernu se čtyřmi sety) v hale kde byli především 3D tiskárny. Kolegové stejně nadšení pro svůj obor mi vytiskli prototyp loutky a další komponenty. Co je tedy patrné už po malé chvilce hraní je opotřebení. Nebyl použitý žádný perfektní filament, ale zatímco dřevěné korálky se používáním leští a jejich funkčnost se zlepšuje, tak zde je tento proces opačný. Není problém tedy vyrobit stejnou hračku z plastu, aby chvilku fungovala. Co se bude dít pak až přijde čas údržby? Dřevo slepíte, obrousíte, navoskujete a je funkční a i krásnější o ten zoubek času, který pak udělá z vaší hračky tu jednu jedinečnou osobní záležitost. Potenciál 3D tisku je pro rozvoj dalších možností, jak si vytvářet svůj herní svět. Chtěl bych tedy najít v komunitě 3D modelářů nadšence, kteří by vytvořili svoje komponenty a nabídli je komunitě volně ke stažení. Mohlo by tak vzniknout i v tomto směru mnoho kreativních věcí a z toho bych měl určitě radost. Zajímalo by mě třeba samurajské brnění, zvířecí postavy, nebo jiné kinetické hračky ovládatelné loutkou např. řehtačka.
Má láska k dřevu mě vede jinou cestou a jsem si jistý, že žádné ocenění bych za plastovou hru nezískal. Pro soutěž Created in Zlín bych vlastně ani nesplnil podmínky účasti v soutěži.
Také vytváříme další různé doplňky, ale stejně použijeme raději věci běžné i když třeba nevydrží. Ovšem tady platí, že ta získaná dovednost a zkušenost je to podstatné. Unikátní doplňky jdou udělat ze všeho 🙂
3. Kam chcete jít dál? Uvažoval jste o expanzi? Vaše hra je unikátní. Úplně se ztrácejí jazykové bariéry. Může ji hrát kdokoli na světě.
Tam kam jsem nyní došel je místo, o kterém jsem neměl tušení, že existuje. Projekt Kenka se jeví jako úspěšný a populární. Porotci v soutěžích, lidé na festivalech a přátelé jsou nadšení. Jako dárek, reklama a i skutečný prodej už poslal Kenku do USA, Británie, Turecka a Litvy. Koncept splňuje kritéria pro Expo 2025 v Ósace – kreativita a řemeslo myslím zcela dokonale – to je ovšem asi jen Japonský sen. Expanze znamená růst a to se děje! V pátek 31.5. otvírají přátelé obchůdek v Brně Ananasana & friends a Kenka tak bude po roce v dalším prostoru s designovými lokálními produkty. Stejně tak jako ve Zlíně v designovém lahůdkářství Quitková se jedná o opravdu skvělé tvůrce a mě velmi těší, že jsem se dostal do tohoto výběru. Rozvíjet něco smysluplného a inspirujícího je výborné, jen mít víc času. Stále jsem jen jedinec, který dělá všechno, co je kolem Kenky potřeba, od webu, přes e-shop až výrobu a reprezentaci, sám. Využívám ten čas, co je mi dán, jak nejlépe dokážu a expanduji se vší silou kterou vládnu a ta je obrovská 😉.
4. Sám se netajíte tím, že Kenku děláte z nadšení a to je vidět a slyšet už během našeho rozhovoru, kdy si o projektu povídáme. Jak to zvládáte skloubit se svým volným časem, zaměstnáním, rodinou?
Zřejmě už jsem úplně na hraně. Jenže těžko přestanu, protože nic podobného jsem jednoduše v životě nezažil. Před pár dny jsem přijel z Pražské premiéry na Maker Faire a ty desítky nadšených dětí a dospělých, kteří vám děkují a obdivují váš projekt dodává obří sílu. Teď mi přišlo poděkování a fotografie jak si vyrábí děti s rodiči podle mého návodu z e-shopu vlastní loutky. To je fantastické! Doma je to horší, práce na domě a zahradě stojí. Webové stránky jsou nyní pod standardem ( můj sedmnáctiletý syn dělá na klauzurách ). Stejně tak i e-shop. atd. Mám pocit, že začínám rozumět lidem co pracují v kultuře a hudebním skupinám. Je to velmi těžký způsob obživy a i jako koníček to má svoje limity. Chvilku nahoře a pak dole ( ve sklepě v dílně) a tak no :-).
Musím to vybalancovat! Existuje proto mnoho důvodů. Tím nejdůležitějším jsou moji dva synové a má ženuška!
5. Určitě to není lehké, jako žádné podnikání na vlastní pěst. Co považujete za svůj největší úspěch a za svůj největší neúspěch?
Největší ocenění je, když za vámi přijde kluk a řekne “Pane, já vám musím něco říct, víte, ta hra je fakt dobrá.”
Neúspěch je když od mojí drahé, rozumné ženy zazní, že považuje za naprosto naivní představu generování nějakého zisku z projektu Kenka. Ovšem doma není nikdo prorokem a u mužů kolem středního věku jdou určitě fámy 😉
6. Závěrem mi řekněte, co byste řekl svému mladšímu já, kdybyste měl začít znova. Jaká rada by to byla?
Spoléhej jen sám na sebe a nikdy se nevzdávej. Celý svět ti ustoupí stranou ( cit. Johnnie Walker ) a pomoc přijde až ji budeš opravdu potřebovat, teprve pak.
Děkujeme moc!
Také velmi děkuji a přeji všem dost času na hraní si s dětmi. Je to to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Nekonečný svět inspirace a kreativity se nachází právě tam a nic nerozjasní vaši mysl jako hra!
Hrajte si a tvořte.
Papa Kenka
zdroj: Kenka puppetgame
foto: autor Radmil Scheneider a kolektiv Quitková
