Podnikání stojí na motivaci. A právě to je základem knihy Daliborem Pulkerta s názvem „30 hodin“, která právě vyšla. Kniha obsahuje 18 praktických nástrojů, 42 úkolů, ukázky a příklady z praxe a pár desítek minut denně stačí na to, abyste se dozvěděli, jestli má smysl váš nápad budovat. Kniha vám na 200 stránkách položí otázky, které vás mohou (ne)odradit od vašeho nápadu. Dozvíte se třeba, že náš mozek nám každý den lže. Přemýšleli jste někdy o dopise do budoucnosti? A zamysleli jste se nad tím, proč chcete rozjíždět něco vlastního?

Dalibor, zakladatel firmy Outboxers, má 18 let praxe v byznysu a většinu své kariéru věnuje podpoře podnikavosti. Sám říká, že jeho kniha nemůže ukázat to jedno správné řešení, ale dokáže pootevřít třeba ty dveře, o kterých jste doposud netušili. A navést na to, abyste si pokládali správné otázky.

Sedli jsme si s Daliborem a zeptali se ho na jeho zkušenosti, motivaci a zároveň si popovídali i o jeho knize, kterou jsme měli možnost si přečíst.

1)      Dalibore, děkujeme moc za váš čas. Vydal jste svoji knihu a zúročil svoje roky praxe. Nabízí se jednoduchá otázka. Proč?

Mám moc rád citát od Marka Twaina: „Mé dva nejkrásnější dny, když jsem se narodil a když jsem zjistil proč.” No a v mém případě to „proč“ je podpora podnikavosti. Už přes deset let aktivně podnikám kroky, které doufám pomáhají podnikavcům na začátku jejich cesty. Od zapojení ve skvělých neziskovkách jako StartupBox.cz nebo MůžešPodnikat.cz, přes založení mé firmy Outboxers, kde podporujeme podnikavost ve velkých firmách, až právě po tuto knihu. Věřím, že čím více podnikavých lidí ve společnosti máme, tím lepší společnost bude. Podnikavec totiž přebírá zodpovědnost za svůj život a stává se aktivním tvůrcem. Je jedno, jestli to skončí vlastním byznysem, občanskou angažovaností nebo sousedskou komunitou. Prostě to doručí hodnotu v takovém kontextu, na který se podnikavec právě cítí.

2)      Sám v knize píšete, že nápad nestačí. Musíte si ho ověřit, a ne se nechat strhnout emocemi. Setkáváte se s tím často u svých klientů?

Bohužel ano. Zamilovanost do nápadu je skvělá věc, ale umí být i silně dvousečná. Na jedné straně dodává sílu a energii k tomu, aby podnikavec něco roztlačil. Na druhé straně dokáže krásně zaslepit. A to natolik, že člověk přestane vnímat indicie z trhu, od potenciálních zákazníků i svého okolí, že s tou svojí károu jede na útes.

3)      Vaše kniha je jako workbook. Celá je prostoupena otázkami, místy pro poznámky a „úkoly“. Co myslíte, že čtenáře nejvíc překvapí?

Že je to postavené trošku naopak, kdy čtenáře povzbuzuji k tomu, aby na základě odpovědí z trhu svůj nápad chtěli zabít nebo pivotovat. Aby si definovali nejkritičtější hypotézy a ty se snažili ověřit jako první a neztráceli čas, pokud to není dost dobrý nápad. Vznikne tak prostor posunout se k nápadu dalšímu. Cílem je zamilovat se do problematiky, ne do nápadu. Nápad je konkrétní řešení, které se dá snáze zabít. Ale když se člověk zamiluje do konkrétní problematiky, nápadů na řešení je spousta a podnikavec už „jen“ hledá to správné životaschopné řešení.

4)      Sám jste založil Startup studio Outboxers, která pomáhá velkým firmám rozjet nové produkty a služby. Co je podle vás největší předsudek všech začínajících podnikatelů? Co musíte nejvíc během svých konzultací vyvracet?

Myslím, že spousta lidí, které potkávám, se úplně zbytečně podceňuje. Mají pocit, že nejsou dost dobří, že ještě nemají ten pravý nápad, že teď mají závazky (hypotéky, rodiny) a že teď není ten pravý čas. Mají prostě pocit, že ještě nedozrál čas nebo oni. Přitom si s nimi stačí chvilku povídat a hned je jasné, že to je pouze myšlenková autocenzura a nedostatek sebejistoty. Je to logické, a máme to všichni, že na začátku podnikatelské cesty je spousta nejistot a obav, ale právě ti, kteří se s těmito obavami poperou a překonají je, se pak stávají zkušenými podnikateli. Brzy totiž zjistí, že tyto obavy nikam nezmizí a že je potřeba s nimi pracovat každý den, ne se nechat odradit. Že jsou to vlastně šipky, které ukazují na zvýšená rizika. Nic víc. 

Napadá mě takový zjednodušený příklad. Když byste měli někoho, kdo ještě nemá řidičák a chce si ho udělat a řídit, jen má spoustu obav jako: je to nebezpečné, ve městě tolik provozu, mohli bychom nabourat, nebo by mohl někdo nabourat do nás, co když tam bude děravá silnice a odpadne mi kolo nebo mi tam skočí chodec a dojde k nehodě… Ano, to se stát může, ne že ne. I na začátku podnikání je spousta obav, ale podnikavec se snaží koukat za tyto obavy a tím je překoná, tj. kam mě to dostane? Budu moct cestovat, převážet lidi i náklad? Dostanu se tam, kam bych se bez řidičáku těžce dostal? Získám volnost, ale i tlak na to, abych řídil zodpovědně.

5)      Podnikat není pro každého, ale jak říkáte, spousta lidí podceňuje sama sebe. Jak jste svoji knihu rozdělil? Na jaké obsahové celky?

Snažím se v knize soustředit na tři základní věci. První je motivace, která nám jako lidem pomáhá vyhrát opakovaný souboj se strachy a obavami. Každý potřebujeme najít vnitřní pramen motivace tak, aby pro nás byl motorem i v těžkých dobách. Druhým tématem je, jak najít nápad, protože často slýchám, že lidé chtějí podnikat, ale ještě nenašli ten „pravý“ nápad. Právě proto je hned druhá kapitola věnovaná právě hledání nápadu. Třetí a nejobsáhlejší částí je praktický průvodce, jak svůj nápad ověřit v praxi. Jak zjistit, že dává smysl do něj investovat čas i peníze. A právě tahle první indicie z trhu je ve skutečnosti velmi levná záležitost, kterou lze odbavit za hodinu denně po dobu 30 dní. Bez nutnosti investovat statisíce nebo odejít ze své stávající práce. Postavil jsem to záměrně na ověřených technikách a nástrojích, které jsou součástí knihy. Čtenář píše vše dovnitř, dělá si poznámky a čmáře si plány. Jakmile s knihou skončí, měl by z ní být, jak se říká, „salát“ a čtenář by měl být o kousek blíž ke svému snu.

6)      Dokázal byste říct v jedné větě svoje největší přání ve svém profesním životě?

Vnímám život jako celek, slitek všech jeho částí. Jak profesní, tak osobní, rodinný, komunitní. A moje přání je, abych ho žil naplno, ale v rovnováze všech jeho částí. Abych pro zaměření se jen na jeden aspekt života nezanedbal jiný. Vlastně mi to přijde velmi spravedlivě vymyšlené, každý máme 24 hodin denně a je jen na nás, co se v tom čase rozhodneme dělat.

7)      A poslední otázka bude trochu osobnější. Daří se zachovat při takovém pracovním tempu work-life balance?

Heh, vlastně jsem si předchozí odpovědí připravil políčko. Za sebe bych řekl, že celkem daří. Samozřejmě to jezdí ve vlnách, někdy toho je víc a jindy můžu vyrazit sám do sauny nebo na dětské hřiště s dětmi v čase, kdy ostatní tvrdě makají v kanceláři. Za sebe bych neměnil a jsem spokojený.

Děkujeme moc!

Taky díky za pozvání a rozhovor.

Nabízíme slevu 30 % na koupi této knihy u Jan Melvil Publishing s hashtagem #czechinvest a to do 31. 5. 2024.