Vlado Erdman a Tomáš Šindel jsou dva bývalí spolužáci z technické vysoké školy ČVUT, kteří se po škole vydali každý jinou cestou. Po nějaké době je spojila účast na národním kole světového hackathonu ActInSpace, který se ve stejný čas konal v 34 zemích, 65 městech a 5 kontinentech po celém světě. Celého ročníku 2022 se zúčastnilo 1 700 účastníků, a právě dva mladí češti inženýři Vlado a Tomáš byli v českém národním kole nejlepší a pojedou reprezentovat Českou republiku na mezinárodní finále do Cannes v únoru 2023. České národní kolo bylo organizováno kosmickým inkubačním programem ESA BIC Czech Republic, který je operován agenturou CzechInvest a který podporuje startupy pracující s kosmickými technologiemi a družicovými daty.

Hackathony jsou velmi oblíbené akce, které ale nejsou pro každého. Pár desítek hodin člověk čelí výzvám, které prověří jeho vytrvalost, odbornost a unikátnost. Sedli jsme si s Vladem a Tomášem, abychom se jich zeptali na jejich vítěznou 24hodinovou cestu. Jejich zadání bylo primárně založeno na autonomní detekci objektů v zorném poli družice, určení jejich trajektorií a iniciování úhybných manévrů, díky kterým se lze vyhýbat např. „vesmírnému smetí“. Jak rychle letí objekty ve vesmíru? Na jakém principu funguje jejich vítězný model?

Připravte si kávu a přečtěte si náš rozhovor.

1) Vlado, Tomáši, hackathon ActInSpace vyzývá k hledání řešení v různých produktech a službách „zítřka“ díky vesmírným aplikacím. V čem je vám to blízké? Vím, že z vyprávění to byla pro vás hlavně výzva a chuť zažít něco nového. Na vítězství jste ani nepomysleli 😉.

Vlado:

Zdá se, že expanze do vesmíru je jediná cesta, jak zajistit lidstvu udržitelný rozvoj. Lidé a Země tvoří společně obří organizmus a jako většina organizmů potřebujeme i my získávat zvenčí energii, abychom přežili a mohli se rozvíjet. To, co děláme dnes, je ale opak. Každý rok čerpáme z našich zásob, aniž bychom je doplňovali, což nás postupně vede ke zhroucení.

 Rozhodl jsem se, že věnuji svůj život zpřístupnění lidské expanze do vesmíru, a první krok na cestě je získávání paliva z asteroidů. ActInSpace vypadal jako skvělá příležitost, jak se dostat do space komunity a poznat parťáky a mentory, pro které slovo „nemožné“ je znakem nedomyšlenosti. Zároveň hackathon bylo něco, co jsem vždy chtěl vyzkoušet a nikdy se k tomu nedokopal.

Tomáš:

V tomto s Vladem úplně nesouhlasím. Nemyslím si, že cesta vesmíru je jediná cesta k udržitelnému rozvoji – to je ale na jiné povídání. Studoval jsem mechatroniku. Touto cestou jsem se vydal ze dvou důvodů: zaprvé mám rád techniku, a zadruhé mě zajímá kombinace různých technických oborů, díky které lze často vytvářet novátorské a jedinečné produkty. Věřím, že progresivně se rozvíjející technologie v kombinaci s rozvojem lidského vědění a etiky mají velkou šanci zlepšit život všech lidí na Zemi i mimo ni. Můj momentální obor je zaměřen na místo první, jelikož pracuji v oboru detekce pro autonomní auta. Proto mě zaujala myšlenka pustit se do výzvy zaměřené na místo druhé – vesmír. Když mi Vlado poprvé nabídl účast na ActInSpace, hned mě to zaujalo, protože jsem to viděl jako šanci nezpohodlnět. Zároveň Vám ale musím dát za pravdu, že naším primárním cílem opravdu vítězství nebylo a celkově jsem nám dával malou šanci na výhru, neboť konkurence byla opravdu silná – například CTU Space Research. Očividně jsme ale měli něco, co nás odlišilo od všech ostatních.

2) Vaše řešení je poměrně těžké na výpočty, technickou náročnost apod. Jak se s takovou výzvou poprat během jednoho víkendu, kdy v pátek večer zjistíte, že tenhle výpočet potřebujete právě teď a bez něho se nehnete?

Tomáš:

Takhle černobíle bych to nebral. Samozřejmě, že detailní analýzu orbitální mechaniky nelze udělat na koleni. Lze však udělat informovaný odhad. Měli jsme dost času na to pročíst si literaturu k tématu a najít podobné problémy, které už někdo předtím řešil. Nemuseli jsme tedy provádět kompletní odvození. K tomu přidejte trochu inženýrského denního chleba – zjednodušování složitých problémů – a váš výpočet je na světě! Je však nutno podotknout, že tento výpočet slouží jako odhad, který je dobrý pro primární návrh systému a zjištění, zda koncept dává smysl. Pro detailní simulaci musíte mít k dispozici více informací.

Vlado:

Když si to zpětně uvědomím, hackathon mě naučil dělat násobně rychlejší progres v projektech. Dřív jsem postupoval krok po kroku a strávil hodiny průzkumem, v pozdějších krocích jsem narazil na bariéru, která mění všechno a mohl jsem dosavadní průzkum zahodit. Na hackathonu jsme si to nemohli dovolit.

U každé překážky rychle: generace nápadů, vybrat nejlepší, jít dál. Na začátku byla tendence hloubat nad detaily, odcházet od priorit, prodlužovat rozhodnutí, ale čím blíž byl deadline, tím rychlejší byla rozhodnutí a jasnější priority. Když zbývalo 2 a půl hodiny od prezentování a uvědomil jsem si, že příprava na prezentaci trvá déle a uteklo nám pár důležitých priorit, tak jsem díky mentorům poznal extrém rychlých rozhodnutí. Dvě vteřiny, 5 nápadů, vybrat nějaký, jít dál.

 Odnáším si hromadu super poznatků pro rychlý progres. Tři zásadní jsou:

1) Při každém rozhodnutí oči na cíli, pomůže to se neztratit v detailech a dodat výsledky.

2) Cílem je řešení problému cílovky, všechno ostatní je ztráta času a rozptyl.

3) Cílovek je více – v našem případě ne jen zákazník, ale i porota a zadavatel zadání.

3) Detekce vesmírného smetí je aktuální a pro vás vítězné téma. Proč jste si vybrali právě tento směr?

Tomáš:

Možností bylo spoustu a těžké mezi nimi si vybrat. Oba jsme však od začátku inklinovali tady k této. Z mojí strany za to může asi fakt, že je toto téma blízké mému oboru – autonomní detekce. Taky jsem již z různých kanálů věděl, že toto je reálný problém, který bude třeba brzy řešit, vezmeme-li v potaz exponenciální nárůst počtu družic na oběžné dráze. Zároveň mě fascinovala fyzikální stránka projektu. Co může být víc vzrušující, než vyhýbání se úlomkům letícím 7 kilometrů za sekundu? Ani Matrix se k tomu nepřiblížil!

Vlado:

Souhlas s Tomem! Tohle je super inženýrská výzva a skutečný problém. Čím víc vesmírného smetí je ve Vesmíru, tím víc se poškozují družice, které produkují další smetí. Hrozí, že to lidstvu znemožní pokračovat ve vesmírném průzkumu, tzv. Kesslerův syndrom. Zároveň součástí zadání je autonomie družic, která značně sníží operační náklady družicových společnosti a má potenciál využití v mém dalším projektu.

4) Již za pár týdnů vás čeká mezinárodní finále v Cannes, kde se utkáte s dalšími vítězi napříč 5 kontinenty. Jak se připravujete?

Tomáš:

Utvrzujeme si náš cíl pro finále. Ten se nezměnil. Stále pro nás půjde hlavně o to si to užít, hromadu se toho naučit, poznat lidi a trochu se vymknout pravidlům – kontrolovaně a s respektem. Zůstat sami sebou, protože o to jde, ukázat, kam až jsme schopni zajít a přitom nezměnit svůj cíl. Spoilovat naši přípravu ale moc nebudu. Však posuďte sami, až přijde čas.

Vlado

“It’s more fun to be a pirate than join the Navy.” – Steve Jobs

Držíme palce, zabojujte!