O Petrovi Štěpánkovi jsme psali naposledy před rokem, když spouštěl eventový a coworkingový prostor Next Zone. Ten se rychle zařadil mezi vyhledávané lokality pro startupové akce nejen díky svému umístění na pražském Smíchově, ale také díky specifické moderní atmosféře původních prostor Smíchovské střední průmyslové školy.

Petr Štěpánek je však primárně startupista. Svůj první projekt založil už v 16 letech. Když mu bylo 18 tak kvůli elektrickým skateboardům podnikl 3měsíční obchodní cestu do Číny. Macromo, Petrův nejnovější projekt, ale míří úplně jiným směrem. Svým zákazníkům přináší celistvý obraz o jejich zdraví. Slouží jako agregátor současných existujících řešení, které umožňují sledovat zdravotní stav, ať už se jedná o DNA a další laboratorní testy nebo data z chytrých hodinek a jiných „wearables“. Aplikace bude v budoucnu fungovat na principu pravidelného shrnutí zdravotního stavu svých uživatelů ze všech dostupných dat.

Získávání financí nebo fundraising je nevyhnutelnou etapou každého startupu, ale Petr na to šel po svém. Rozhodl se fundraisovat v Americe, kam vyrazil se svojí co-founderkou na vlastní pěst. S Petrem jsme se sešli v prostorách Next Zone v krátkém období mezi jeho návštěvami Ameriky, aby nám o svém přístupu povyprávěl. Přinášíme vám jeho zkušenosti a dojmy.

1) Petře, pověz nám o tvojí cestě do Ameriky. Jak to probíhalo?

Do Silicon Valley jsem vyrazil spolu s Evou Kutichovou, spoluzakladatelkou startupu Macromo, bez využití jakéhokoliv inkubačního programu, tak říkajíc na vlastní pěst. Chtěli jsme zjistit, jaké to je fundraisovat v San Franciscu, a zkusit proniknout do tamní startupové komunity. Ta vůbec nejlepší technika totiž spočívá v napojení na další foundery, kteří vám pak pomůžou s propojením na investory. Velmi tam záleží na tom, jaké dostanete intro – tedy jak bude váš startup představen klientům a investorům. Hlavní pro nás bylo vybudovat síť dobrých kontaktů, které by nám pak při další návštěvě zprostředkovaly podobná intra.

Po čase jsme zjistili, že všechny startupové akce probíhají většinou v uzavřené skupině a lidé si je mezi sebou sdílejí. Funguje to stylem, že někdo tweetne, napíše na LinkedIn do svého networku, nebo rozešle zprávu kamarádům. Do toho je potřeba proniknout.  První kontakt jsem získal díky Sigma Squared Society, celosvětové komunitě founderů pod 26 let. Přes jeden kontakt jsem se dostal na party, kde jsem se potkal s dalšími 5 lidmi, dostal další pozvánky a tak dále. Přihlásili jsme se do všech možných komunit, do kterých se jenom dalo, a během těchto téměř dvou měsíců jsme dennodenně chodili na různá společenská setkání a akce. Ke konci to byly i dvě denně. Zároveň jsem byl přijat do známého programu On Deck Founders, který nabízí široké možnosti networkingu ať už mezi dalšími foundery, nebo investory.

2) Co bys poradil dalším startupistům, kdyby chtěli podniknout podobnou cestu?

Kdybych mohl dát tip ostatním startupistům, kteří chtějí dělat něco podobného, tak pokud není účelem tam jen přijet, načerpat energii a zase odletět, tak se vůbec nevyplatí cesta kratší než 14 dní. Řekli nám, že kdo tam přiletí s úmyslem fundraisovat za 14 dní, tak nikdy finance nezíská. Nafundraisují lidé, co do toho jdou s potřebným odhodláním a stráví v Silicon Valley 3–6 měsíců s plným soustředěním na to získat co nejlepší možné intro a prosadit svůj tým a myšlenku u investorů.

V networkingu pokračujeme i teď v lednu, dokonce i v západní Evropě. Ke konci měsíce si už chceme začít žádat o ty nejlepší intra a propojovat se na investory, kterým budeme pitchovat Macromo. Doposud jsem se snažil na náš pitch deck získávat feedback od ostatních founderů, což je něco, co bych taky doporučil. Nejprve získávat feedback na svůj pitch a na svůj startup od ostatních founderů, kteří už finance získali, protože jenom tak získáte skutečně nezávislý feedback. To je ta nejlepší technika, kterou doporučují i zakladatelé ze Silicon Valley.

3) Jaké vnímáš rozdíly mezi Českem a USA?

Rozdíly, které jsem vnímal jako první, byly mezi komunitou a tím, jak se přistupuje ke startupům tady a tam z pohledu hlavně fundraisingu. U nás mám pocit, že investorům víc záleží na tom, aby byznys model byl opravdu ověřený, aby ideálně měl už nějakou trakci. Obzvlášť v této aktuální ekonomické situaci celého světa a Evropy. Přijde mi to jako více konzervativní přístup. V Česku jde člověk před investory s konkrétními plány a důkazy, zatímco v Americe, minimálně tedy určitě v pre-seedu a seedu, zajímá investory daleko více vize, mise a potenciál týmu founderů. Působí to na mě tak, že v Evropě investoři sází na více průměrných koní velmi opatrně, zatímco v Americe spoléhají na to, že jednomu z deseti se to podaří. A ono to tak skutečně funguje.

Ať se daří!