Současná situace přináší nové výzvy pro studenty i zaměstnance, bezpečí domova totiž nemusí stačit na všechen tlak a zdravé mezilidské vztahy jsou pořád stejně důležité. Právě mezilidskými vztahy ve škole a na pracovišti se zabývá startupový projekt FaceUp.com tří mladých podnikatelů – Jana Slámy, Davida Špunara a Pavla Ihma. FaceUp.com (u nás NNTB.cz) spadá pod společnost FaceUp Technology, která zřizuje i neziskový Nadační fond Nenech to být, který se věnuje primárně osvětě a prevenci na poli školní šikany. Myšlenka startupu FaceUp.com je jasná: bojovat proti šikaně, vylučování z kolektivů a dalším sociálním problémům nejen ve školách ale i ve firmách, a to nejen v ČR ale i v zahraničí.

Startupu FaceUp.com se daří dobře, v prosinci loňského roku přijal výzvu CzechInvestu a spolu s dalšími devíti vybranými startupy prezentoval svůj produkt v soutěži CzechInvest Startup Challenge 2019. V září 2020 startup vyhrál národní kolo soutěže Creative Business Cup a bude reprezentovat Českou republiku na globálním finále v Kodani.

Čas strávený doma lze využít produktivně – třeba vymýšlením něčeho nového – a věk hraje možná mnohem menší roli, než jste si mysleli. Jan Sláma (CEO FaceUp.com) začal podnikat ve 12 letech, ve 14 letech přišel s jeho první aplikací Taháky do kapsy a v 17 letech s aplikací NNTB, z které následně vzešla i její cizojazyčná mutace FaceUp.com. Honza je inspirativní člověk a nám to nedalo a zeptali jsme se ho na nápady, vztahy i jeho cestu podnikáním.

Honzo, myslíš si, že stačí mít nápad?

Z mého pohledu hraje nápad spíš menší roli. Tvořit nový segment trhu může být vzrušující, ale často to končí neúspěchem. Jistější je dělat to, co už dělal někdo před vámi, ale lépe. Přesně tímto způsobem vzniklo 80 % těch nejúspěšnějších firem světa, s něčím vyloženě novým jich přišlo jen 20 %. Pokud má tedy někdo inovativní nápad, který změní svět, je to rozhodně super. Pokud ho ale člověk nemá, neměl by to vnímat jako problém či překážku. Může třeba prodávat ledničky, nebo cokoliv dalšího, k čemu má nějaký vztah.

Pokud člověk nápad má, jaká je ta cesta od něj k hotovému produktu?

Popis takové cesty od nápadu k produktu by vydal na celou knížku. Musí se tam zahrnout průzkum trhu, tvorba MVP, uživatelské testování, najití lidí do týmu, shánění finančních prostředků, řešení milionu problémů… Je toho spousta, ale produktem to teprve začíná. To hlavní je, aby ho firma dokázala prodat.

Co má dělat mladý člověk, který má „plnou hlavu nápadů“, ale nemá kolem sebe nikoho, kdo by mu chtěl pomoct?

Pokud nemá kolem sebe lidi, tak musí víc hledat. Je tady LinkedIn, různé networkingové akce, komunity mladých podnikavců či aktivních studentů, inovační inkubátory, facebookové skupiny…  Rád doporučím konkrétní, stačí se mi ozvat.

A jak přesně na networking, když je člověk ještě dítě?

To jde právě úplně samo. Stačí přijít na nějakou akci plnou dospělých lidí v obleku. Malý kluk v tričku a kraťasech se vždy stane středem pozornosti. Důležité je nebát se mluvit. Co se stane, když řeknete blbost? Co se stane, když někoho nezaujmete? Vůbec nic. Jste dítě, každý vám všechno promine. Za všech okolností uděláte pozitivní dojem, protože i když budete říkat blbosti, zapůsobíte odvahou.

Je něco, na co si dát pozor?

Já bych příliš nějaké obavy a dávání si pozor neřešil. Obzvlášť v mladém věku, kdy kromě selhání nic moc nehrozí. Pokud se to nepovede, získá alespoň zkušenosti k nezaplacení. Hlavně se nezadlužit a dát si pozor, aby si nezkazil vztahy se svými blízkými, což se třeba poměrně často stává mladíkům pouštějícím se do multilevelu či finančního poradenství, od toho bych se držel dál.

Jak bys tehdy postupoval s Taháky do kapsy (první společná aplikace Jana Slámy a Davida Špunara), kdyby ses neznal s Davidem Špunarem nebo Lukášem Plevačem?

Kdybych neznal Davida, tak žádné Taháky nikdy nevzniknou, jelikož s prvním impulsem přišel on. Místo toho bych se tedy ještě nějakou dobu věnoval pouze obchodování s akciemi a pak bych snad rozjel některou z našich dalších aplikací, nebo o dva roky později náš první e-shop s kamarádem Pavlem. Kdyby nebylo Lukáše, tak zrovna Taháky asi taky nevzniknou. Najít jiného třináctiletého vývojáře by bylo složité, takže bychom se museli s Davidem bavit o přestávkách nějakými jinými projekty. „Něco“ ale může člověk vymyslet vždy, i kdyby měl jen nakupovat párky v rohlíku za 15 korun v obchodě a pak je za 20 prodávat před školou.

Jak důležité pro tebe tehdy bylo nebýt na to všechno sám?

Pro mě osobně je hodně důležité, abych na věci nebyl sám. Když se věci kazí, což oni se kazí vždycky, tak potřebujete nějakou oporu. Společník, který vidí do hloubky problému a můžete s ním sdílet svoje starosti je pak tím nejlepším řešením. Navíc člověk by byl naivní, kdyby si myslel, že rozumí všemu. Názor někoho druhého je rozhodně zásadní, i kdybyste s ním měli jen diskutovat nad svými nápady.

Jak velkou roli podle tebe v podnikání hraje štěstí?

Mnohem větší než třeba ten nápad. Musíte mít štěstí, aby se k vám dostaly zajímavé příležitosti. Otevřené oči, abyste si jich všimli a schopnosti, abyste jich využili. A pak samozřejmě vytrvalost, abyste se nezhroutili, když to štěstí nějakou dobu nemáte.

Jak na tebe koukají tví přátelé a blízcí? Setkal jsi se někdy se závistí tvých vrstevníků?

To se postupně mění. Na začátku to bylo nepříjemné. Když jsem na základce řekl klukům, že jsem si včera koupil nějakou akcii, tak se mi vysmáli. Den po publikování první mobilní aplikace jsem odmítl jít do školy, protože tam z toho měli všichni hroznou srandu, dávali nám úmyslně špatné recenze atd. Byli jsme děti. Už pár let mám kolem sebe ale pouze lidi, co se na vše dívají pozitivně. Je to o tom, kým se člověk rozhodne obklopovat. V 10 letech nemáte úplně na výběr, ale později má možnost volby skoro každý.

Dokážeš si při tom všem najít čas na kamarády, s kterými neřešíš business?

Vyjma několik výjimek mám vlastně jen kamarády, kteří řeší business a podnikání je naše společné téma. Já moc mezi pracovním a osobním životem nerozlišuji, mám to dost propojené. Kamarádi jsou pro můj život hodně důležití, ale nějak automaticky se dostávám k těm, co vlastní nějakou firmu. Řešíme společné problémy, což lidi spojuje.  Je vlastně super probrat novinky a průsery ve firmě, když v sobě máte pár piv. Krom podnikání se s nimi bavím občas i o cestování, politice a samozřejmě o počasí.

Jak si nenechat stoupnout slávu do hlavy? Je to něco s čím jsi někdy musel bojovat?

To nevím, vyloženě slávu jsem nikdy nezažil. Zažil jsem ale naivní pocit extrémní úspěšnosti, který potká skoro každého mladého člověka, když se mu začne nárazově dařit. Rok 2017 byl v tomhle docela nepříjemný. Vyhlásili mě historicky nejmladším středoškolákem roku, získal jsem první dvoumilionovou investici, řídil tým lidí, vyhrál kupu soutěží, přednášel, lítal do Silicon Valley, chodil na schůzky s politiky i miliardáři, dával rozhovory a poslouchal spoustu zbytečných lichotek od kdekoho. Na čas mi to pokřivilo měřítka úspěchu i nějaké mé základní hodnoty a určitě jsem se nechoval pokorně či skromně. V takové momenty je potřeba se zastavit a uvědomit si, že úspěšný startup není ten, který vyhrává soutěže, ale prodává. Investice není cíl, ale začátek. To že hodně pracuješ poznáš tak, že pracuješ, ne že si fotíš o půlnoci otevřený notebook na Instagram, a schopnosti člověka se nezvyšují tím, že o nich každému vykládá. Věřím, že si to každý začínající startupista po čase uvědomí. Říká se, že čím víc toho víš, tím víc víš, že nic nevíš. Dokud nevíš skoro nic, tak máš pocit, že už víš všechno. Je dobrý na to myslet a brát si k srdci upřímný feedback od lidí kolem. Ten je často považován za závist, ale není tomu vždy tak.

Byl jsi od mala vedený k technologiím?

Byl jsem vedený k technologií tím způsobem, že mě táta učil programovat. Moc mi to ale nešlo. Facebook či počítačové hry jsem neměl zakázány, ale byly mi důrazně nedoporučovány. Jinak řečeno FB jsem si založil až na střední a v životě jsem nehrál snad žádnou počítačovou hru. Jsem za to hrozně rád, protože jsem mohl ten čas věnovat hodnotnějšímu aktivitám v reálném světě. Když nemůžete hrát Minecraft, nezbyde vám nic jiného, než si koupit 6 akcií Nokie. Nebo si kopat s mičudou, to je taky fajn.

Co bys doporučil podnikajícím studentům, kteří teprve hledají balanc mezi prací a studiem?

Pokud opravdu chtějí podnikat, tak ať do toho jdou naplno. Mají příležitost, která se již nebude opakovat, říká se jí mladí. Pokud se teď něco pokazí, může většina z nich běžet za mámou a poprosit ji o pomoc. Mohou s tím seknout a dál se věnovat studiu, nikdo jim to nebude zazlívat. Nemají hypotéku, děti, ani odpovědnost za jiné lidi.

Jaká by pro tebe byla ideální střední škola a existuje nějaké lepší řešení než individuální studijní plán?

Záleží, co je cílem studenta. Pokud se chce stát doktorem, tak bych doporučil, aby do té školy občas zašel. Pokud chce jen odmaturovat a víc neřešit, jsou tu soukromé školy nabízející možnost dálkového, distančního, i kombinovaného studia. Ideální škola je taková, kterou dostuduji, a to se o většině říct nedá. Uznávám ale, že chyba je v tomhle ohledu na mé straně.

Dostal ses někdy do situace, kdy sis přál mít „vystudováno“, protože jsi ještě neměl tolik zkušeností?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Pokud bych potřeboval mít víc zkušeností, budu chtít mít spíš „víc odpracováno”, protože praxe přinese v podnikání (o medicíně bych to netvrdil) násobně víc zkušeností než škola. Na druhou stranu, v nabírání zkušeností nejsou žádné zkratky a člověk si je musí poctivě odpracovat. Ty nulové zkušenosti na začátku jsou vlastně kouzelné. Naivita může být fajn.

Myslíš, že ti před investory tvůj věk spíše pomáhal nebo škodil? Je Jan Sláma značka nebo jsi musel naopak dokazovat, že tomu opravdu rozumíš?

Sám spoluvlastním investiční firmu a investoval jsem do 3 startupů, takže můžu upřímně říct, že na věku ani nějakým osobním brandu nesejde, minimálně v mých očích. Důležité jsou schopnosti, myšlení, drive, energie, promyšlenost detailů a spousta dalších faktorů.

A na závěr jedna na tělo: prokrastinuješ?

Jak kdy. Jsou týdny, kdy zapomenu, že existuje Instagram nebo Netflix. A pak další týdny, kdy si na ně naopak vzpomínám velmi často. Pomáhá mi připomínat si, proč tady vlastně jsem, že můj čas má nějakou hodnotu a není ho nekonečno. Nikdy nevíš, co přijde zítra a je třeba žít naplno. Do této strategie projíždění „storýček“ na Instagramu úplně nezapadá.

Honzovi moc děkujeme za rozhovor a držíme palce všem mladým podnikatelům!