Interview s Rudolfem Havlíkem. Režisérem, scénaristou, cestovatelem, blogerem a jedním z nejlepších řečníků na Fuckup Nights Prague.

Přečtěte si neobyčejný rozhovor s neobyčejným člověkem, který má specifický pohled na svět a názory, které Vás můžou překvapit. A pokud byste se o něm chtěli dozvědět více, určitě zajděte do kina na jeho nový film Pohádky pro Emu.

Rudolf Havlík není startupista. Není ani podnikatel. Je to hlavně režisér, scénarista, milovník života a spisovatel. Když jsem ho poprvé viděla a slyšela naživo na jedné z Fuckup Nights v Lucerně, byla jsem z něj nadšená. Úžasný řečník, celá Lucerna ho poslouchala jedním dechem, když vyprávěl o svých nezdarech při natáčení filmu Zejtra napořád. Ale zdání klame. Celý jeho příběh je o mnoho složitější než se v jeho 15-ti minutovém vystoupení zdálo. Všichni jsme se smáli, zatímco on možná znova prožíval jeho nejhorší okamžiky v životě. A proč jsme pro Vás připravili tento rozhovor? S panem Havlíkem jsme si sedli a popovídali o jeho práci, životě a pohledu na svět z toho důvodu, aby naši čtenáři pochopili, že i neúspěch a problémy jsou někdy víc než miliónová investice do jejich podnikání.

O 1: Náš web www.czechstartups.org je určen především pro začínající podnikatele, kteří mají zajímavý nápad a zkouší s ním uspět na trhu. A základ je mít dostatek peněz do začátku. Je něco, co byste ze své zkušenosti poradil komukoli, kdo začíná od nuly a hledá peníze?

Nemyslím si, že základ je mít dostatek peněz. Na dobrý nápad nejsou třeba žádné peníze. Ale je důležité ten nápad prosadit. Potkávám stovky lidí, kteří si se mnou povídají o tom, že mají skvělý nápad a jaký asi tak bude přibližně. Každý nějaký máme. Ale skoro nikdo z nich nebyl schopen ukázat nebo přednést ucelenou prezentaci svého nápadu.

Když to vezmu ze své strany, když chci něco udělat, vím, že mi nikdo nic nedá, dokud neuvidí něco, co ho přesvědčí, že to má smysl. V mé branži je to tak, že napíšu námět, potom napíšu nejlépe první draft celého scénáře, což je samozřejmě ta největší dřina a kdo čeká, že mu někdo předem dá peníze na to, aby mohl sedět a psát, je trochu naivní. Pokud chcete prorazit, musíte udělat víc věcí než obvykle. A scénářem to nekončí. Společně s ním si připravím prezentaci jak obrazovou, tak textovou, jsem schopen si namalovat své storyboardy a concept arty, které ukáží lidem, jak dílo bude vypadat a nakonec se dohodnu s lidmi, kteří mi pomáhají a investuji drobné finance do toho, abych natočil třeba mintovou ukázku, která přesně vystihuje povahu toho, co chci udělat. Čím více indícií udělám, tím větší mám šanci, že to dotáhnu do konce. Máme to všichni stejné. Abychom prosadili svůj nápad, musíme tvrdě pracovat a to trvá dlouho a je to frustrující a většina lidí to nevydrží. Spoléhat se na to, že někomu řeknete něco u kafe a on vám na to dá miliony korun je nerozumné. Pracujte, snažte se svůj nápad vycizelovat do co největších detailů a potom bude šance, že to dobře dopadne.

O 2: Váš film Zejtra Napořád je znám jako několikaletý příběh, kdy se Vám střídavě dařilo a nedařilo natáčet a hledat peníze. A během vašeho vystoupení na Fuckup Nights nám šel všem mráz po zádech. Ne každý zažije, a hlavně přežije to, co Vy. Posílilo Vás to nebo spíš naopak?

Já jsem už na začátku trochu tušil, že to nepůjde snadno. Moje pozice byla taková. Musel jsem se tomu přizpůsobit a snažil jsem se všechny kroky dělat tak, abych byl film nakonec schopen dotáhnout do konce. Pro mě to byla vysoká škola, se vším všudy. Naučil jsem se v podstatě úplně všechno včetně rizikových situací, takže to pro mě byla ohromná zkušenost, díky které mě teď už jen tak něco nerozhodí.

O 3: Cestujete po celém světě a sdílíte své dojmy a zkušenosti jak na sociálních sítích, tak i na vašem blogu. A hlavně, podnikáte v Asii. Pamatujete si, že byste si někdy řekl, že byste byl raději v Čechách, měl svoji práce někde v kanceláři u počítače od pondělí do pátku? Umíte si to představit?

Problém je ten, že takhle pracuju sedm dní v týdnu a dvacetčtyři hodin denně. Přes to všechno bych to za práci v kanceláři nikdy nevyměnil. Já můžu dělat jen věci, které mě dělat baví a ty, které mi připadají hloupé nebo nudné, tak je prostě nedělám. Myslím si, že takové rozhodnutí je na každém z nás. Ano, je to těžké a je možné, že pár měsíců nebudete mít na nájem, ale pokud se budete snažit, zjistíte, že to jde a vy nemusíte chodit každý den do kanceláře a pracovat na věcech, které nedávají smysl. Jde to. Bolí to. Je to strašně náročné a také se to nemusí povést. Ale za tu zkoušku to stojí, protože dělat blbečka v korporátu budete moct dělat kdykoliv. Ale budete aspoň vědět, že jste to zkusili. A až to vyjde, tak zjistíte, že po pár letech sice jste pořád k dispozici, ale už to není tak jako na začátku. Mám dostatek volného času, abych mohl cestovat kam se mi zachce a kdy se mi zachce, trávit čas s lidmi, které mám rád a pracovat na věcech, které mě posouvají dál. Ale musel jsem se snažit celých deset let, abych se k tomu dopracoval. Věřím, že mnoho lidí je schopnějších než já a zvládnou to rychleji. Držím jim moc palce.

O 4: Co je vaše životní motto? Žít teď a tady a nebo plánovat dopředu?

Já to nevím. Rozhoduji se na základě svých pocitů. Někdy je potřeba udělat něco bláznivého, protože vaše žena je zrovna smutná, a tak musíte přijít domů a říct: Jedeme na Zéland. A udělat to, protože potom dává život smysl, když vidíte tu radost toho druhého člověka a někdy si zase musíte říct, že bude lepší, když místo Zélandu, na který děsně moc chcete, zůstanete doma, protože tam chcete jet jen proto, že se vám nedaří dodělat práci, kterou dodělat máte a vy musíte zatnout zuby a dotáhnout to do konce, protože musíte být zodpovědný člověk. Bez zodpovědnosti už totiž nikdy další práci nedostanete. Přemýšlejte tedy, vemte rozum do hrsti, on vám vždycky napoví, co máte udělat dál. Rozum se většinou nemýlí.

Děkujeme moc za Váš čas. Vážíme si toho, držíme moc palce a doufám, že příště, až se potkáme, budete sedět v publiku a bavit se na jednom z dalších prima večerů Fuckup Nights.

Kateřina Kynclová, redaktorka

 

rudahq-14
img_1886
ema8-040-1
img_3205